O MNĚ

ADAM HAVLOVIC

Cestovaní kempování, a obytňáky má celá naše rodina v krvi.

Už jako malý jsem miloval rozkládání markýzy stolečku a nebo třeba postele. V obytném voze jsme strávili desítky dovolených. Poté jsme chvíli jezdili do apartmánu, ale to mě jako 14-15 letého kluka nebavilo, chtěl jsem akci. Proto jsem navrhl jet pod stan. Mé přání se vyplnilo a další rok jsme jeli pod stany. První dovolenou jsme s sebou neměli ani přenosnou ledničku do auta. Až takový Amatéři jsme byli. Přirozeně jsme sbírali zkušenosti. Další roky jsme už jeli s ledničkou a přídavným přístřeškem ke stanu a nebo třeba nafukovací matrací. Už jsme nebyli amatéři. 

Následující rok jsem dovršil 18ti let, a tak jsem vyrazil s přítelkyní pod stan. Na této dovolené jsem poprvé vyzkoušel spaní v autě. Mé poprvé bylo ve výšce 2072 m. n. m. v Mangartském sedle v autě Škoda Ocatvia II. Vůbec jsme na to nebyli připraveni, protože jsme počítali s tím, že budeme spát ve stanu. Pomocí stolku jsme vyrovnali předěl mezi kufrem a sklopenými sedačkami a veškeré batohy jídlo a vybavení jsme nahrnuli na jednu stranu a na přední sedačky a tím jsme si vytvořili prostor na spaní o velikosti 185x 75cm. Alespoň nám nebyla zima a hřáli jsme se. Přeci jenom na konci srpna ve 2072 m n. m. byla v noci docela velká zima. 

Tyto zkušenosti mě opět nadchly a posunuly dále. Další rok po úspěšné maturitě jsem už postavil svojí první ''vestavbu'' do forda Galaxy. byla to opravdu jednoduchá vestavba, ale zato důmyslně udělaná. Vymoženosti jako podsvícení LED páskami nebo zásuvka na 230V nesměly chybět. Tentokrát jsme měli postel o rozměrech 200x130cm což byl velký luxus! Dokonce jsem i vystřihl kryty oken z kartonu takže dovnitř vůbec nebylo vidět. Dále měla vestavba i sprchu a kanystr na vodu. V této vestavbě jsme strávili měsíc úplně bez problému, až teda na naší první pokutu za spaní na divoko. Bylo to právě díky tomu, že jsme neměli dostatek vody koš a tak jsme se vždy po výšlapu vrátili na jedno místo kde byl stolek, lavičky s košem  a pitná voda. Třetí den ráno nás zbudilo klepání na okno a pokuta 40€ .

Cíl pro následující rok byl jasný opět z nasbíraných chyb a zkušeností to posunout dál. To jsem však ještě netušil, co přijde. V Září toho roku jsem si chtěl pořídit svoje první auto. V hledáčku byl MINI CLUBMAN S. Měl jsem našetřeno 100 000Kč z natáčení akcí. Po chvíli hledání jsem zjistil, že se dá za tyto peníze pořídit i dodávka a tak jsem měl jasno. Brzy se z hledání vytratil MINI a hlavním byla dodávka. Po dlouhém hledání jsem našel C.Jumper, který byl prosklený a měl málo najeto. Vybral jsem veškeré peníze co jsem měl a jelo se do Mnichova. 

Tímto nákupem započala moje nová etapa života, nová vášeň a můj nový koníček, kterými příjemně doslova pojídal čas. Tímto také započali bez víkendové týdny. 

Čerpal jsem mnoho zkušeností z předešlých cest a hlavně z cestování se sériovým automobilem. Věděl jsem přesně co mi vadí a čeho se chci vyvarovat. proto jsem maximálně cili na soběstačnost a nezávislost v malém provedení a přesto stále velký komfort. Tato myšlenka se natolik líbila mým rodičům, že v roce 2020 započala další stavba nové dodávky, kterou si můžete prohlédnout ZDE.

Už při stavbě Sprintera jsem započal stavu Transportéra, který už byl ale pro někoho jiného než.li pro mě nebo mé okolí ale pro Veroniku a Mariána z Bratislavy. Ti už jsou nyní s hotovým autem ve Skandinávii a užívají si nezávislosti a komfortu na cestách. Přestavbu můžete vidět ZDE.

Cestování je pro mě pořád důležité, protože právě na cestách zkouším a reálně testuji to co stavím. Sbírám důležité zkušenosti a vymýšlím nové vymoženosti, které bych jinak doma za stolem nenašel. 

Každou vestavbu se snažím udělat tak, aby byla co nejvíce soběstačná a veškeré systémy byli navrženy tak aby se uživatel nemusel každou hodinou dívat kolik má baterie nebo jestli náhodou něco nezapomněl vypnout. Dále se snažím aby dodávka pořád zůstala dodávkou a zvenčí nebylo na první pohled patrné, že se jedná o obytný vůz.

I přesto, že se můj koníček stal prací, stále v něm nacházím zalíbení a každé auto dělám jako bych si ho dělal pro sebe.


Adam Havlovic.